Přejít k obsahu
Životopis

Metropolita Ilarion (Alfejev)

Metropolita Ilarion (Alfejev)

Metropolita Ilarion (občanským jménem Grigorij Valerijevič Alfejev) je hierarcha Ruské pravoslavné církve a nositel Státní ceny Ruské federace (2020).

Je autorem monografií o životě a učení Ježíše Krista a o církevních otcích, překladů z řečtiny a syrštiny, prací z dogmatické teologie, hesel ve Velké ruské encyklopedii a v Pravoslavné encyklopedii i mnoha článků v tisku. Skládá komorní hudbu a oratoria. Jako autor a moderátor natočil dokumentární filmy o dějinách a bohoslužbě pravoslavné církve.

Od 31. března 2009 do 7. června 2022 stál v čele Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, byl stálým členem Svatého synodu a rektorem Celocírkevní aspirantury a doktorantury svatých Cyrila a Metoděje. Uváděl televizní pořad „Církev a svět“ na stanici Rossija 24.

01

Dětství a mládí

Narodil se 24. července 1966 v Moskvě. Jeho otec Valerij Grigorjevič Daševskij byl doktorem fyzikálně-matematických věd a odborníkem na organickou chemii, matka Valerija Alfejevová je spisovatelka a básnířka.

V roce 1973 nastoupil na moskevskou specializovanou hudební školu Gněsinových. V jedenácti letech přijal křest. V patnácti se stal lektorem v chrámu Vzkříšení Páně na Uspenském Vražku, jehož představeným byl metropolita volokolamský a jurjevský Pitirim (Nečajev). Brzy poté se stal jeho hypodiakonem a začal spolupracovat s Vydavatelským oddělením Moskevského patriarchátu.

V roce 1984 absolvoval Gněsinovu školu v oboru skladba a začal studovat skladbu na Moskevské konzervatoři ve třídě profesora Alexeje Nikolajeva. V letech 1984–1986 vykonal vojenskou službu.

02

Kněžská služba

V lednu 1987 z vlastního rozhodnutí přerušil studium na konzervatoři a vstoupil jako novic do kláštera Svatého Ducha ve Vilniusu. 19. června 1987 složil mnišské sliby, 21. června byl vysvěcen na hierodiakona a 19. srpna téhož roku na hieromonacha.

V letech 1988–1990 byl duchovním správcem čtyř farností vilniusko-litevské eparchie, v roce 1990 se stal představeným katedrály Zvěstování Přesvaté Bohorodice v Kaunasu. Téhož roku se jako zvolený delegát duchovenstva své eparchie zúčastnil místního sněmu, který zvolil patriarchou metropolitu Alexije (Ridigera).

Absolvoval Moskevský duchovní seminář (1989) a Moskevskou duchovní akademii (1991), na které v letech 1991–1993 vyučoval homiletiku, Nový zákon a dogmatickou teologii.

V roce 1993 odešel na Oxfordskou univerzitu, kde pod vedením biskupa (později metropolity) Kallista (Warea) připravoval disertaci „Svatý Symeon Nový Teolog a pravoslavná tradice“ a u profesora Sebastiana Brocka studoval syrštinu. V roce 1995 disertaci obhájil a získal titul Doctor of Philosophy (D.Phil.).

Od září 1995 pracoval na pozvání metropolity smolenského a kaliningradského Kirilla (dnes patriarchy moskevského a celé Rusi) v Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu, od roku 1997 vedl jeho sekretariát pro mezikřesťanské vztahy. Přednášel v Rusku, ve Spojených státech i na Cambridgeské univerzitě. V roce 1999 mu Pravoslavný teologický institut svatého Sergeje v Paříži udělil titul doktora teologie za práci o životě a učení svatého Řehoře Teologa.

03

Biskupská služba

14. ledna 2002 přijal v moskevském chrámu Krista Spasitele biskupské svěcení. Téhož roku byl jmenován biskupem podolským a vedoucím Zastoupení Ruské pravoslavné církve při evropských mezinárodních organizacích v Bruselu.

V letech 2003–2009 byl biskupem vídeňským a rakouským a zároveň dočasně spravoval budapešťskou a maďarskou eparchii. Pod jeho vedením byla obnovena vídeňská katedrála svatého Mikuláše. V roce 2005 byl zvolen soukromým docentem dogmatiky na Teologické fakultě univerzity ve Fribourgu.

31. března 2009 byl jmenován biskupem volokolamským, předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů Moskevského patriarchátu a stálým členem Svatého synodu. V dubnu 2009 byl povýšen na arcibiskupa a v únoru 2010 na metropolitu. Od roku 2011 předsedal Synodní biblicko-teologické komisi a stál v čele řady institucí pro rozvoj teologického vzdělávání v Rusku.

7. června 2022 jej Svatý synod jmenoval metropolitou budapešťským a maďarským. 27. prosince 2024 byl uvolněn ze správy eparchie a odešel na odpočinek; jako místo jeho služby byl určen chrám svatých apoštolů Petra a Pavla v Karlových Varech.

04

Teologické a literární dílo

Koncem 80. let začal publikovat v Žurnálu Moskevského patriarchátu. V roce 1996 vyšla jeho kniha „Mystérium víry“, úvod do pravoslavné dogmatické teologie. V Rusku se dočkala jedenácti vydání a byla přeložena do 18 jazyků, mimo jiné do angličtiny, francouzštiny, němčiny, maďarštiny a češtiny.

V roce 1998 vydal tři monografie o životě a učení církevních otců – o svatém Řehoři Teologovi, o svatém Symeonu Novém Teologovi a o svatém Izákovi Syrském. Následovala studie o sestoupení Krista do pekel (2001), dvousvazková monografie o sporech o Boží jméno na Athosu (2002) a dvousvazkové dílo „Pravoslaví“ (2008–2009).

V letech 2016–2017 vyšla rozsáhlá šestisvazková studie „Ježíš Kristus. Život a učení“, která vychází také v angličtině v nakladatelství St Vladimir’s Seminary Press v New Yorku.

V češtině vyšly knihy „Mystérium víry. Úvod do pravoslavné teologie“, „Izák Syrský a jeho duchovní odkaz“ a „Kristus – Vítěz nad podsvětím“.

05

Hudební dílo

V letech 2006–2012 složil řadu rozsáhlých děl: Božskou liturgii a Celonoční bdění pro smíšený sbor, Matoušovy pašije, Vánoční oratorium, symfonii „Píseň stupňů“, kantátu Stabat Mater, Concerto grosso a Fugu na B-A-C-H. Upravil také díla Johanna Sebastiana Bacha pro sbor, komorní a symfonický orchestr.

V letech 2007–2021 se v Rusku i v zahraničí uskutečnilo více než 300 koncertů s jeho hudbou. Jeho skladby dirigovali mimo jiné Vladimir Fedosejev, Valerij Gergijev a Vladimir Spivakov. Hrají je přední ruská tělesa i zahraniční orchestry a sbory, například Torontský symfonický orchestr, Orchestre Colonne ve Francii, orchestr a sbor Maďarské národní filharmonie, Concerto Budapest a sbor Maďarské státní opery.

Je členem Svazu skladatelů Ruska. V roce 2011 založil spolu s Vladimirem Spivakovem Moskevský vánoční festival duchovní hudby.

06

Práce v televizi

Metropolita Ilarion založil televizní pořad „Církev a svět“ a byl jeho stálým moderátorem; v letech 2009–2022 jej vysílala stanice Vesti (později Rossija 24). Za 13 let bylo odvysíláno více než 550 dílů.

Je autorem a moderátorem více než 100 dokumentárních filmů, mezi nimi cyklů „Člověk před Bohem“, „Církev v dějinách“, „Svátky“, „Svět pravoslaví“, „O hudbě a skladatelích“, „Ježíš Kristus. Život a učení“, „Apoštolové Petr a Pavel“ a „Dostojevského evangelium“.

☩

Napsat metropolitovi Ilarionovi

Napsat dopis